Energie vesmíru je energí v nás.

Rodina bílých mraků táhne modrou oblohou. Dělí se do dvou skupin:
Na jedné straně je velké množství mraků které mají jediný cíl, totiž teplý jih. Velice mnoho trpí - vždy, když je vítr fouká na sever, západ nebo na východ.
Na straně druhé je ještě jedna malá skupina. Ta poznala, že jejich údělem jako mraků je být hnán větrem. Nemají žádný cíl - nebo jen jeden, následovat svou cestu, svůj úděl, vítr - a tak jsou stále v harmonii sami se sebou i s cílem.
Ale nakonci dne jsou všechny mraky ať spokojené či nespokojené na stejném místě.
 

                                                                                                 

                                                                                                        
                                                                                               Hliněné nádoby                                                                                                                                                     

Číně měl jeden nosič vody dvě velké hliněné nádoby. Visely na dvou koncích dřevěné tyče, kterou nosil na krku. Na jedné byla prasklina, zatímco ta druhá byla dokonalá a vždy nesla plnou míru vody. Na konci dlouhé cesty, která trvala od potoka až k domu bylo v naprasklé nádobě vody už jen do poloviny. Dva celé roky to tak šlo, že nosič nosil do domu každý den jen jeden a půl nádoby vody. Samozřejmě dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, vždyť to dělala dokonale. Ale chudá naprasklá nádoba se styděla za svoji nedokonalost a cítila se uboze, protože byla schopná jen polovičního výkonu. Po dvou letech soužení oslovila nosiče u potoka: „Stydím se, protože voda vytéká po celé cestě domů.“ Nosič jí odpověděl: „Všimla sis, že květy rostou jen na tvé straně chodníku a na druhé straně ne? To je proto, že jsem vždy věděl o tvé nedostatečnosti a na tu stranu jsem zasel semena květin. To ty si je každý den zalévala, když jsme se vraceli domů. Dva roky sbírám tyto krásné květy, abych si ozdobil stůl. Kdybys nebyla taková jaká jsi, tak by tato krása můj domov nerozzářila.“
Všichni máme své vlastní chyby. Všichni jsme prasknuté hliněné nádoby. Ale tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život tak velmi zajímavým a vzácným. Jen každého musíme přijmout takového, jaký je a vidět v něm to dobré.

                                                                      
 

Štěstí nebo neštěstí

Starý zenový mistr, u kterého žil už jen jeden mnich, choval koně. Jednoho dne utekl jeho nejcennější hřebec. Sousedé přišli, aby mu vyjádřili politování, ale zenový mistr jen řekl: " Odkud víte, že je to neštěstí?" Nazítří se hřebec vrátil a přivedl s sebou několik divokých koní. A sousedé zase přišli, tentokrát aby mu blahopřáli k tomu štěstí, ale zenový mistr jen řekl: " Odkud víte, že to je štěstí?" Nazítří se přihodilo, že když se mnich pokoušel jednoho z divokých koní zajíždět, spadl a zlomil si nohu. Zase přišli sousedé, aby dali najevo soucit, ale zenový mistr jen řekl: " Odkud víte, že je to neštěstí?" Krátce nato došlo k válce, ale mnich kvůli zranění nemohl být odveden k vojsku. Odkud ale víte, že je to štěstí?

  

Kapka v moři 

Byl jednou jeden žák a ten se zeptal svého Mistra: " Co mě odděluje od Pravdy? A Mistr řekl: " Nejsi sám kdo je oddělen od Pravdy. Je mnoho takových.

 

Povím ti dvanáct malých příběhů, které ti budou připadat velice jednoduché. Musíš je ale projít mnohokrát, a i když si budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je stále procházet. Dělej to tak dlouho, až jimi prostoupíš, až se z malých příběhů stanou velké a z velkých zase malé."

 

*První příběh: Byla jednou jedna kapka v moři, která tvrdila, že moře nikdy neviděla a proto moře neexistuje. / S tejně je to s mnohými lidmi, stojí ve středu Boha a tvrdí,že Bůh nikdy neexistoval.

 

*Druhý příběh: " Chci svoji svobodu" , dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosti vyzdvihlo na svůj povrch.

 

" Chci svoji svobodu" , požadovala. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblak.

 

" Chci svoji svobodu" , dožadovala se stále kapka. A oblaka byla dobrotivá-spustila zase kapku dolů . A tak byla opět v moři.

 

*Třetí příběh: Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale není moře.

 

*Čtvrtý příběh: " Všechny tyto kapky v moři za nic nestojí" , řekla kapka v moři.

 

*Pátý příběh: " Bezpochyby jednu věc už jsem poznala. Jsem určitě o něco důležitější než moře" řekla kapka vody.

 

*Šestý příběh: Povzdychla si jedna kapka v moři: " Asi se nikdy nepotkám s mořem."

 

*Sedmý příběh: " Ale,co je mi po tomto moři," řekla kapka v moři.

 

*Osmý příběh: Jedna kapka vody bojovala se svým osudem. I když byla uprostřed moře, volala : " Nechci o moři nic vědět!"

 

*Devátý příběh: Jedna kapka v moři svolává ostatní kapky: " Povstaňme proti moři!"

 

*Desátý příběh: " Z titulu mé moci," řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, " od tohoto dne jsi vyloučena z moře."

 

*Jedenáctý příběh: " Jsi v mé lásce," řeklo moře kapce vody. Ale kapka vody moře neslyšela, protože byla naplněna láskou k jiné kapce.

 

*Dvanáctý příběh: " Kdyby se mi podařilo..." uvažovala kapka vody, " aby každá kapka v moři byla v mé lásce, stala bych se celým mořem." A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která jí velice ublížila a způsobila největší utrpení v životě. A tak jí přes všechnu svoji lásku nedokázala odpustit. A protože nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná chyběla - nestalo se z ní moře.

 

*Příběh poslední: Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře, dálku moře a lásku moře. " Ty jsi já" ,řeklo moře " a já jsem ty" . Otevřelo svoji náruč a přijalo kapku. A to co patřilo moři, patřilo od této chvíle i kapce. Stala se tichem, stala se dálkou moře a její hloubka byla požehnáním pro tento svět.

 

Věz můj žáku ,moře je plné odpuštění pro ty, kteří ho milují a přijme do sebe ty, kteří si to opravdu přejí.

 

" Ale co když je taková kapka vody velice špinavá, co potom?" zeptal se žák. Tehdy se Mistr rozesmál z celého srdce a řekl: " Žádná kapka nemůže být TAK špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit" .