Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 16.05.2018 18:14:11 

Energie vesmíru je energí v nás.

Pachacuti‚ proroctví Mayů‚ precese

 

 

 

OBDOBÍ PACHACUTI

Dle andských indiánských vizionářů náš svět vstoupil v r. 2012 do období Pachacuti, kdy je doslova „vše převráceno nohama vzhůru“. Je to období velice těžké a náročné a má trvat nejméně do r. 2020. Vrcholem tohoto období má být rok 2018, kdy obrovské společenské, demografické a další změny mohou už dosáhnout rozměrů „katastrofy“ kterou lidstvo už dávno nezažilo. Nicméně indiáni nevnímají Pachacuti jako apokalypsu, ale naopak jako velkou evoluční příležitost lidstva. Dle andských „vidoucích“, jimž my říkáme medicinmani, nebo šamani, je tato doba nečekaných gigantických proměn lidstva nutným přechodovým obdobím. Žijeme totiž na konci velkého cyklu, který trval 26 tisíc let a přibližně v r.2100 už se budeme nacházet ve zcela novém 26 tisíc let trvajícím cyklu.

Na konci každého takovéhoto cyklu prochází lidstvo a celá Země neuvěřitelně intenzivními změnami – staré je rozbořeno a z popela a trosek povstává zcela nový svět. Dle andských vizionářů není náš současný svět zdaleka první ani poslední. Indiáni navíc tvrdí, že my všichni v nitru velmi dobře cítíme, že žijeme v „době konce“. Po skončení našeho věku přijde nová doba, neboli nový svět, který indiáni nazývají Taripay pacha. Je to doslova Doba poznání, nebo také „věk, kdy poznáme sebe sama“. Tato doba se sice naprosto plně má projevit až po r. 2100, ale budeme do ní vcházet bezprostředně po konci „doby chaosu a prudkých změn“, tedy už od r. 2021.


KOGI

Zajímavosti ze světa „Já mamo, zastupuji všechny živé bytosti, zasvěcuji se ochraně Přírody. Jsem z velmi silného dřeva, takže mohu dávat podporu všem živým bytostem v Sieře i mimo ni. Pečuji o miliony.“ Šaman indiánského kmene Aruaků.

Kdo jsou Kogiové?

Proč se zabývat indiány ze severní Kolumbie? Protože představují naši zapomenutou minulost, ukazují nám nás samé v době před civilizací – jací jsme byli a co jsme ztratili. Jsou mostem přes propast času. Ukazují nám, že oddělenost od přírody a spirituality je destruktivní.

Kogi (jaguáři) jsou vlastně živoucím skanzenem pradávných časů, kdy se lidé obešli bez bot, bez hodinek, telefonů, aut a letadel. Dokázali přežít v jakkoliv těžkých podmínkách a dokonce tam s minimem prostředků budovat dodnes těžko pochopitelné stavby. Ve skutečnosti na těchto lidech není nic romantického – nejsou tak impozantní jako třeba hrdinové filmu „Apocalypto“ nebo jako severoameričtí lovci bizonů. Jejich malé postavy v bílých oblecích, s taškami mochillas na popruzích, s legračními klobouky na volně rozpuštěných vlasech, připomínají spíše hobity než hrdého náčelníka Apačů. Neustále žvýkají koku a dělají i jiné legrační věci. Většinou vypadají ustaraně. Když mezi ně zavítají běloši, moc si jich nevšímají. Jsou si svou cestou. Na nic se nehrají, jsou sami sebou.

Jsou přímými potomky staré taironské civilizace, kterou zničili Španělé, a jejíž úžasná, ekologická města přežila stovky let uprostřed bujné vegetace džungle. Jsou stavitelským zázrakem svého druhu. Taironé na sebe svými krásnými zlatými artefakty neblaze připoutali pozornost hamižných dobyvatelů.

Některé jejich umělecké skvosty dnes zdobí muzea, ale historici nevědí, k čemu vlastně sloužili. To je uloženo v paměti dnešních Kogiů. A tak je to s moderní archeologií obecně: sbírá hmotné předměty, ale most přes propast času přejít neumí. Historie většinou nic netuší o duši přírodních lidí, o životním stylu, filosofii a víře starodávných kultur, které zmizely pod nánosem času. A právě to by pro nás bylo největším přínosem – poznat moudrost a spiritualitu Kogiů.

Kogiové jsou nositelé tohoto poznání a moudrosti. Jsou jedním ze čtyř kmenů, které tu přežily od dob taironské civilizace, patří k nim ještě indiáni Arhuako (Aruaco), Kakuamo (Aritama) a Wiwa. Jejich šamani – mamos, mamas – na nás mohou působit spíše somnambulně než mysticky. A přece tito nenápadní lidé, kteří se zachránili před civilizací, skrývají záhadné poselství z hlubin věků, vzdálených tisíce let.

Zlaté šperky používali indiáni z vyšších tříd jako ozdoby těla a jako masky, ale také je věšeli na stromy, zřejmě jako obětiny posvátným místům. Taironští indiáni se skrývali v horách dávno před španělskou invazí, utíkali do džungle například kolem roku 1000 n. l. Potom přišli Španělé a postupně okrajovali jejich svobody. V roce 1599 vypuklo indiánské povstání, indiáni prohráli a boj skončil jejich masakrem. Španělé zabíjeli šamany, unášeli a znásilňovali ženy, dětem vnucovali svou výchovu. Část indiánů se zachránila před násilnou kolonizací a zotročením únikem do hor, do džungle, kde přežili pravděpodobně díky radám svých šamanů. A díky tomuto štěstí i obratnosti přežili netknuti křesťanskou kulturou a evropskou civilizací do dneška. Šťastná izolace, mohli bychom říci.

Díky ní se můžeme dnes setkat s duší indiána, jaký tu kdysi spokojeně žil, pochopit jeho myšlení, poznat pohled na svět. Potkat minulost vzdálenou 500 i více let. Potkat v nich přírodní filosofii, která před dvěma tisíci roky žila například i na území Čech a Moravy a ve velké části Evropy v tehdejších Keltech a Germánech.

Z posvátných hor mizí sníh

Kogiové vystoupili ze svého azylu a zaskočili nás. Nenabídli jen to, co čekáme od „divochů“ a s čím se ještě můžeme setkat v Amazonii, na Nové Guiney i jinde – odlišný, přírodní způsob života, ale přinesli nám svůj pohled na problém velmi aktuální – na ekologii, na ochranu životního prostředí, které naše civilizace ničí. A zahanbují nás.

Indiáni ze Sierra Nevady de Santa Marta již více než 20 let upozorňují, že ničíme svět a je nejvyšší čas to změnit. Ekologové z džungle, potomci dávné civilizace, úžasní stavitelé a průzkumníci lidské duše v temnotách, to je národ Kogi. Kogiové žijí v dokonalé rovnováze s přírodou a ekosystémem.

Zemi pokládají za živou bytost, za Matku a lidi za její děti. Neznají kriminalitu. Žili dlouhodobě v izolaci od civilizace, dokud nezjistili, že jejích horský domov umírá, hory vysychají. Příčinu vidí v okolním světě, v civilizovaných lidech, kteří ničí přirozený svět.

Ti, kteří se od nás odřízli

Indiáni národa Kogi, žijící v horách na severu Kolumbie, jsou poslední příslušníci předkolumbovského světa Inků a Aztéků. Hora, kterou obývají, je izolovaná trojúhelníková pyramida, která se tyčí do výše přes 6000 metrů. Vyskytují se zde unikátní mikroklimata z celého světa, oblast je jakýmsi mikrokosmem, zrcadlem celé planety. Kogiové svůj domov nazývají „Srdce světa“ a přikládají mu nesmírný význam. Od současného světa jejich azyl odděluje džungle, které místní říkají „peklo“.

Mamos – spirituální vůdci místních indiánských kmenů – jsou od narození až do 18 let drženi v temnotě, aby se naučili komunikovat se spirituálním světem. Mamas znamená „slunce“, „osvícení“. Mamové tvrdí, že jsou tu proto, aby podporovali celý svět. Střeží svou izolaci a tajemství, aby mohli pokračovat ve svém poslání.


Poselství ze srdce světa:

Šamani Mamové jsou cvičeni, aby se dokázali spojit s duchovním světem – „Alunou“. Aluna je „spirituální síla, ve které existují všechny věci a ze které všechny věci berou svůj život“, a nejen to, je to myslící a aktivní životní síla. (Zdá se, že jde o jiné označení pro mýtickou energii pránu (hinduismus) neboli čchi (čínsky), možná je to sám Duch svatý, řečeno křesťansky. Jde o jemnohmotnou substanci, vesmírnou inteligenci, kterou naše civilizace řadí, pokud ji nepopírá, do sféry náboženství, do oblasti víry? Vypadá to tak.)

Mamové vidí do spirituálního světa Aluny a díky tomu dokáží předvídat, co se bude dít v našem hmotném světě, proto nejprve se to děje Tam! Právě přes tento nehmotný svět vědí o ničení přírody na planetě a jeho dopadech. Odtud mají informace o hrozící zkáze světa.

Na svou práci se šamani připravují pomocí půstů, abstinence a meditací. Komunikují s Vesmírem, jsou léčitelé a spirituální vůdci. Svými meditacemi a obětinami udržují náš svět v rovnováze. Jejich výuka je velmi dlouhá (jako tomu bylo u druidů); odehrává se od narození ve tmě. Děti vybrané za budoucí mamy žijí v temných jeskyních nebo se pomocí pokrývky hlavy udržují v úplně tmě až do jejich 18 let, kdy jsou poprvé vystaveni světlu, pohledu na tento svět a jsou vysláni mezi svůj lid, aby ho šamansky a spirituálně vedli. Taková je tisíciletá tradice.

Mezi jejich povinnosti také patří harmonizovat body na zemi s body ve Vesmíru. Připomíná to činnost evropských druidů i novopohanů. Energetické krajinné body, posvátná místa, tzv. ley lines se vyskytují na celém světě ve všech starých kulturách. Uvažování Kogiů, izolovaných od Evropy či současné Severní Ameriky, dokazuje, že vnímání energetických bodů na planetě bylo kdysi univerzální.

Kogiové věří, že „lidé přicházejí do hmotného těla, aby dávali“. Věří, že jsme existovali jako myšlenka předtím, než jsme se projevili ve stvoření. Každodenní komunikace se zemí na posvátných místech dává všemu lidstvu šanci, že ještě bude vyrovnána nerovnováha. Kogi mají pocit odpovědnosti, považují se za „Strážce Země“. Nemají potřebu něco vlastnit a žijí tak jako jejich předkové už po staletí. Moderní člověk podle nich žije ve stínovém světě a nevidí realitu. Lidstvo má podle Kogiů pozorně naslouchat jejich poznání a žít podle něj, probudit se a začít respektovat Matku Zemi.


Paranormální svět

Lidé, kteří prožili tak dlouhou dobu a ještě dětství v temnotách, jsou pro nás opravdu zajímaví. Musí být daleko vnímavějším vůči jevům, kterým říkáme paranormální. Informací o těchto jejich schopnostech je ovšem velmi málo. Nicméně některé zdroje uvádějí, že Kogiové ovládají velmi dobře telepatii, k čemuž je snad přimělo skrývání se před nebezpečnými bělochy. Podle amerického šamana Drunvala Melchizedeka tito indiáni ovládají astrální cestování a vnímají jemnohmotnou energii lidí. Vidí také jasně budoucnost. Kdysi prý neměli normální jazyk a domlouvali se jen telepatií a zvláštními zvuky „ze srdce“.

Drunvalo píše, že v 90. letech Kogiové hledali někoho, kdo by jako oni byl energeticky „živý“ – ale nenašli nikoho pouze jeden mayský indiánský kmen v Guatemale. Všichni ostatní lidé na planetě byli energeticky mrtví. Prý nemáme „dost životní energie a vědomí, abychom mohli být zařazeni mezi skutečné lidi“. Nicméně mezi energeticky živé a vědomé Kogiové zařadili také některé jedince, kteří měli silné energetické tělo, tzv. merkabu, tvrdí Drunvalo. Zda to odpovídá pravdě nebo si to jen vyfabuloval, je otázka.

Potopa světa

Pozoruhodná je pověst Kogiů o potopě světa. Kogiové mají svou verzi: lidstvo postihla strašlivá povodeň. Jeden kněz postavil kouzelnou loď, která pojala všechny druhy zvířat. Po povodni přistála loď na horském hřebenu Sierra Negra. Když všechno zlo zahynulo, sestoupili z nebe knězi a s nimi Starší bratři. Ve všech chrámech se udržuje památka na tyto kontakty z vesmíru. Pověst o velké potopě se vyskytuje u mnoha indiánských kultur i v Severní Americe. Hodně Evropanů se proto dříve domnívalo, že indiáni jsou tzv. ztracené izraelské kmeny. Nedovedli si totiž vysvětlit, jak by mohli indiáni vědět o Potopě, kterou přežil Noe. Nevěděli, že starozákonní příběh není původní. Autoři židovské bible převzali příběh od Sumerů. Mytologickou potopu přežil podle Sumerů Ziusudra (Utnapištim), který postavil archu s párem zvířat od každého druhu. Nicméně legendy o potopě jsou rozšířené po celém světě a etnografové jich zaznamenali asi 270. Nejvíce se jich nachází v Asii a v Severní Americe. Etnografové jsou přesvědčeni, že pověsti nevznikly z kontaktu s křesťanskými misionáři.

Ztracené město

Osídlení v severní Kolumbii existovalo již před 6000 lety, ale k rychlému rozkvětu došlo před 2600 lety s rozvojem zemědělství. Největší kulturní rozvoj se odehrál v Incké říši v centrálních Andách, ale historici považují kulturu Čibča (obývající kolumbijská údolí) za druhou nejpokročilejší domorodou kulturou Jižní Ameriky. V době dobývání Mezoameriky zde žilo asi půl milionu obyvatel.

Taironská civilizace zanechala v džungli na hoře Cerro Corea pusté město, které by mělo být zařazeno mezi divy světa. Rozkládá se na ploše asi 13 hektarů. Dnes se mu říká Ciudad Perdida – Ztracené město – Buritaca dos cientos. Vykradači hrobů ho našli až v roce 1975. Jiné, ještě větší sídliště Pueblito, je poblíž pobřeží. Nachází se na něm téměř 300 kamenných teras a obývalo ho asi 3000 lidí.

Historici tuší, že město podle stavěné podle plánu, ale nikdo ho zatím nenašel. Stavitelé města jsou neznámí. Tairona prý znamená „kovolitci“, ale v domorodé řeči slovo označuje „muže“, „syny jaguára“. Jedno je jisté, indiáni kmene Kogi, jsou potomci těchto dávných, úžasných stavitelů, kteří postavili město v džungli tak rafinovaným způsobem, že ho džungle nedokázala zničit ani po 400 letech, kdy ho opustili. Před příchodem Evropanů obývalo oblast Sierra Nevady 200 000 až 300 000 indiánů, v současnosti je jich asi 10 000.

Antropologové zjistili, že všechny místní stavby se dají pochopit pouze v souvislostech s vesmírem. Když vybudovali terasu nebo když postavili dům nebo chrám, mělo to vždy nějaký vztah k vesmírným skutečnostem. Vesnice a vesničky na Sierra Nevadě byly kdysi propojené do jedné velké výměnné sítě, jednotlivé komunity byly různě specializované, některé vyráběly sůl, jiné rybařily, chovaly dobytek, pěstovaly různé plodiny, vyráběly keramiku apod. Byl to dokonalý systém, který bez velkých změn trval mnoho staletí.

Filosofie a víra

Kogiové považují vesmír za vejce, které je určeno sedmi prvky (sever, jih, západ, východ, zenit, nadir a středobod všeho). Uvnitř vesmíru je podle nich devět vrstev (sfér), devět světů, z nichž prostřední vrstva, pátá, představuje náš svět. Jejich svět je plný mytologických postav, symbolů, strážců a duchů. Velká Matka Gaulcováng se objevuje v mnoha formách.

Indiáni uctívají některé balvany a pokládají je za „otce všeho“. Mezi každodenní povinnosti mamů patří přinášet „platby“ modliteb a záměrů na posvátná místa, která napomáhají energetické rovnováze na zemi. Musíme se uvádět do harmonie individuálně a být zodpovědní, tvrdí. Je nutné, aby lidé spolupracovali. Kogi údajně znají medicínu (spirituální léčbu), která je preventivní a pomáhá předcházet přírodním neštěstím. Komunikují s přírodními bytostmi (elementály) a dovídají se od nich, co má být uděláno s oběťmi („platbami“).

Posmrtný život

Smrt pokládají Kogiové za naplnění života, okamžik, kdy se individuální já vrací k Velké Matce. Život chápou jako úkol, jako krátké období zkoušek, jakési mezidobí. Jeho konec nepokládají za nic tragického. Duše po smrti odcházejí do Země Smrti, která se nachází na zasněžených vrcholech posvátných hor. Cesta je dlouhá a strastiplná, duše je při ní zkoumána, jak splnila během života svůj úkol. Mluví se o cestách duší a cestách k dokonalosti. Kogiové věří ve znovuzrození. Aby k němu mohlo dojít, musí se stará duše vrátit do stavu naprosté dětské nevinnosti. Musí také zapomenout všechno, co se naučila v předchozím životě. A musí také zcela ovládnout své emoce, ztratit sexuální touhy i svou individualitu.

Jak zachránit svět

Kogiové věří, že našemu světu musí být navrácena rovnováha. Lidé jsou utvořeni z hmoty a Ducha, ale vzdálili se příliš od Přírody. Technika nedokáže vyvážit svět, musíme se obrátit k prastaré moudrosti, aby došlo k opětovnému spojení. Dnešní lidé hledají nové cesty jak najít mír a vyléčit se, ale původní lidé to nikdy nezapomněli a je možné se od nich hodně naučit. Nabízejí nám to, zadarmo. Takové je jejich poselství.

Řešení je prosté. Život je jen „pozorování“, učení se od přírody. Mravenci nám ukazují, jak žít: všichni pilně spolupracují a jdou jedním směrem. Odpovědi přijdou, když si znovu začneme pomáhat, budeme žít jednoduše, v míru a v soudržnosti.

Naděje na přežití lidstva stále trvá. Když budeme jednat správně, svět bude pokračovat,“ říkají Kogiové.

Mamo Seukukwi, náčelník Arhuaků: „Naše myšlenka je univerzální, proto zahrnuje vše existující, viditelné i neviditelné. Ve všem včetně rostlin a kamenů je duch. Toto vše utváří myšlenka, která prostupuje Vesmír. Vše je spojené jako dech. Tato myšlenka je stará tisíce let.“

http://cestyksobe.cz

Sedm proroctví starých Mayů.  

První proroctví oznamuje konec současného cyklu. Říká, že od roku 1999 po dalších 13 let se každý člověk nachází v jakémsi zrcadlovém sále, aby ve svém nitru objevil mnohorozměrnou bytost…
…že naše Slunce se točí kolem Alcyone, centrálního slunce Plejád, a že obě sluneční soustavy se točí jak v naší mysli, tak ve středu Galaxie už 200 miliónů let. Mayové svým prvním proroctvím chtějí otevřít mysl člověka, proto ve svém kalendáři zakódovali klíč ke konečné transformaci, jež by měla nastat v sobotu 22. prosince 2012.

Druhé proroctví říká, že odpovědi na vše jsou uvnitř člověka, jenž určuje budoucnost svým jednáním, a potvrzuje, že lidstvo se nachází v období základního přechodu na nový způsob vnímání vesmíru... Ukazuje nám dvě cesty: jedna je v porozumění a toleranci, druhá ve strachu a ničení. Z obou se dozvíme potřebné poznatky pro evoluci vědomí. Jsme to my, kdo se musí rozhodnout, kterou z nich si vybere: nebe a peklo se totiž projevují současně. Druhé proroctví nám říká, že lidstvo přechází do nové éry harmonie; chceme-li jí dosáhnout, musíme se postavit čelem ke svým největším obavám a přijmout obtížnost životních situací, abychom se z nich poučili.

Třetí proroctví říká, že bychom si měli být vědomi svého vlivu na planetu, abychom nadále nedělali chyby, které ji ničí, jak se stalo mnohokrát v průběhu dějin...
…že procesy industrializace bez ekologického cítění způsobily nesmyslným plýtváním celkový nárůst globálních teplot, a to se bude zvyšovat s rostoucí sluneční aktivitou, vyvolanou energií ze středu galaxie, která způsobí velké změny v počasí a proudění vzduchu.
Víry energie, které budou čistit povrch Země, jsou projevem nespokojenosti naší planety a elementárními energiemi, obsaženými v jejím nitru.

Čtvrté proroctví říká, že člověk musí skoncovat se svým bezohledným chováním, musí se synchronizovat s rytmy přírody a přizpůsobit změnám, které povedou k nastolení souladu v celém vesmíru...
…že změny klimatu způsobí tání pólů, jež umožní, aby se půda očistila a znovu zazelenala, což vyvolá velké změny ve fyzickém složení všech kontinentů. Všechna proroctví se snaží transformovat myšlení člověka, neboť cílem všech  procesů, jež vesmír vytváří, je expanze lidstva do celé galaxie poté, co pochopí svou základní propojenost se vším existujícím.

Páté proroctví říká, že veškeré systémy založené na strachu (což je případ  i celé naší civilizace), budou změněny současně s planetou a člověkem, aby udělaly místo pro nové bytí v harmonii.  Nové časy univerzální harmonie nemohou být založeny na nespravedlivém rozdělení bohatství reprezentovaném penězi, virtuálním bohatstvím a finančními spekulacemi. Úsvit galaxie musí být založen na HLUBOKÉ ÚCTĚ k sobě a na poznání, že všechno, co existuje, je součástí nás samých, a tudíž represivní aparát je zbytečný. „Čas bez času“ byl rovněž předpovězen jinými kulturami a náboženstvími.  Všechny došly k závěru, že ke konci posledního cyklu nastane transformace kolosálního rozměru s obdobím chaosu, jež povede k nové fázi vývoje vědomí a k bezprecedentním změnám v člověku.

Šesté proroctví říká, že v příštích  letech se objeví kometa, jejíž dráha ohrozí samotnou existenci člověka. Mayové viděli v kometách průvodce změn, které uvedou do pohybu současnou rovnováhu tak, aby se určité struktury transformovaly, a tím umožnily evoluci kolektivního vědomí, aby všechno právoplatné, všechny okolnosti – i ty negativní – byly postaveny na své místo, neboť jsou ideální pro pochopení smyslu života a pro rozvoj našeho povědomí o stvoření.

Sedmé proroctví vypráví o období, kdy naše sluneční soustava opustí noční část cyklu a vstoupí do úsvitu galaxie…
…říká, že po 13 let od r. 1999 do r. 2012 světlo, vyzařované  z centra z galaxie, synchronizuje všechny živé bytosti a umožní jim, aby dobrovolně svolily k vnitřní transformaci, jež vytvoří novou skutečnost…
…že všichni lidé mají možnost akceptovat nový smysl bytí tím, že změní a rozbijí svá omezení, budou komunikovat prostřednictvím mysli a dobrovolně najdou stav vnitřního klidu tím, že zvýší životní energie. To povede k tomu, že jejich zásadní energetické frekvence strachu z LÁSKY budou zachyceny a vyjádřeny skrze myšlení, čímž bude nový směr nastolen.

Zdroj: http://srdcenoveenergie.blogspot.cz/2012/09/sedm-proroctvi-starych-mayu.html?spref=fb

 

 

Precese a věk vodnáře

 Pod vlivem gravitačních sil Slunce, planet a také Měsíce, které se snaží vychýlit skloněnou zemskou osu , provádí osa Země pomalý otáčivý pohyb podobný dětské „káče“, a to proti směru rotace Země. Prodloužená zemská osa (nebeská osa) krouží jednou za 25860 let kolem severního pólu ekliptiky a v prostoru tak opisuje dvojitý kužel. V důsledku tohoto pohybu, kterému říkáme precese se posouvá tzv.jarní bod každým rokem o 50,156 obloukových sekund, a tím se posune každých 2155 let o jedno souhvězdí na ekliptice dále. Nakonec projde za 25860 let celým zvířetníkovým pásem ekliptiky.

 

Nejmohutnější energetický vliv na vesmír vychází z Centrálního slunce v centru naší galaxie. (Centrální slunce nevidíme, protože naše smysly nejsou schopny jeho záření vidět.) To vysílá velké množství záření a předává je jednotlivým hvězdám. Ty, podle stavu vlastního vývoje, ho dál přeměňují. Každé souhvězdí tak disponuje jinou frekvencí předávané energie. Podle momentální konstelace kosmických těles (hvězd a planet) pak dostáváme větší či menší množství záření vysílaného Centrálním sluncem.

Přechod do věku vodnáře tedy znamená, že se osa naší Země posouvá z energetického vlivu souhvězdí ryb do energetického vlivu souhvězdí vodnáře. Protože se tato změna děje z pohledu člověka pomalu, ti kdo se narodily pod silnějším působením energie souhvězdí ryb, cítí nepohodu. Všichni musíme průběžně s postupující změnou své tělo a vědomí, které bylo zvyklé fungovat na energii ve frekvenci souhvězdí ryb, naučit fungovat ve frekvenci energie souhvězdí vodnáře.

Tak jednoduše se dá vysvětlit magický příchod věku vodnáře.

 

 

Pro úplnost ještě zmíním co je nutace. Když si představíme kruh, který nakreslí prodloužená zemská osa, uvidíme že je kružnice zvlněná. Vlnky “maluje”Měsíc. Jeho přitažlivost také působí na zemskou osu a tím se na kružnici precese, kterou osa “maluje” téměř 26000 let, tvoří vlnky “malované” Měsícem v průběhu jednotlivých roků.

 

Zpracováno s pomocí knihy UFO od Guido Moosbruggera

 

V Indii a Tibetu dělí kruh precese na časové úseky nazývané jugy.

 Pouť časovými obdobími vyznačená kruhem precese rovnodennosti. Větší elipsa je cesta zemské osy.

 

Čtyři jugy - vzestupné a sestupné.

Zjednodušeně řečeno, v období kdy se přibližujeme ke středu galaxie, naše vědomí se probouzí. Znamená to vyšší duchovní poznání a využívání podvědomých vzpomínek - plné duchovní probuzení. V období kdy se od středu galaxie vzdalujeme, naše vědomí usíná a my zapomínáme co už jsme poznali. Duchovní život ustává a věnujeme se hlavně fyzickému přežívání. Přechod nejkrajnějšímy body si neuvědomujeme a tak se vliv přibližování nebo vzdalování projeví v našem vědomí až po nějakém čase, tak jak je naznačeno malými elipsami A a C.

Obrázky jsou z knihy Květ života od Drunvalo Melchizedeka

 

 

 

 

TOPlist